Trvalé suroviny jsou takové prvky, které si mohou své fyzikální vlastnosti zachovat navždy. Patří mezi ně sklo a hliník, které, jakmile vstoupí do cyklu použití, budou následně recyklovány. Ne jednou, ale znovu a znovu. Budou tak vždy k dispozici pro budoucí generace. To je ve skutečnosti význam trvalého materiálu.

Podle definice organizace Ellen MacArthur Foundation je cirkulární ekonomika „obecný termín pro definování ekonomiky navržené tak, aby byla schopna se sama regenerovat. V oběhové ekonomice jsou toky materiálů dvojího druhu: biologické, které lze znovu začlenit do biosféry, a technické, které jsou určeny k přehodnocení, aniž by se dostaly do biosféry. Cirkulární ekonomika je tedy ekonomický systém plánovaný k opětovnému použití materiálů v následných výrobních cyklech, čímž se minimalizuje odpad. Průmysl kovových obalů je dokonalým příkladem oběhového hospodářství. Kovový výrobek nikdy nezná pravý konec, protože se nikdy neztratí ani nevyhodí. Díky recyklaci je jeho hodnota zachována navždy. Je k dispozici dnes i pro budoucí generace.

Sklo má nejen malý dopad na životní prostředí, ale pokud je recyklováno, umožňuje nám omezit emise skleníkových plynů (CO2), šetřit energii a minimalizovat používání původních surovin těžební povahy (lomové minerály, jako je písek nebo uhličitany). ) a chemii (soda).